Letní tábor Valdíkov 2017

Sorry there has been a problem with your feed.

Tábor je za námi.

18 letních dní nadupaných programem od rána do večera. Lokace tábořiště se ani letos nezměnila, a tak jsme období mezi 22.7. – 8.8. strávili opět na Vysočině mezi obcemi Valdíkov a Kojatín. Jelikož jsme se při příjezdu střídali s bratrským 91. oddílem, stačilo během prvního dne provést několik malých úprav k obrazu našemu, načež se táborový život mohl rozjet na plné obrátky.

Několik z nás bylo na táboře poprvé, nicméně většina už to dobře znala. Každé ráno nás vzbudil hlasitý budíček, většinou hraný některým z našeho žesťového kvarteta. Ano, skutečně se nám těch umělců letos sešlo tolik a stálo to za to. Po budíčku výběh bez tryčka na rozcvičku. Následovala údržba sebe sama v umývárce a údržba našich stanových obydlí, aby byla krásně čistá a uklizená. Pak se rozezněl zvon naší zvoničky a po krátké modlitbě a ranním příběhu následovala snídaně, při které se na nás zpoza výdejního pultu usmívala naše sestra Lída. Ke konci snídaně opět přišel ke slovu jeden z již zmiňovaného kvarteta a troubením nás upozornil, že se již blíží ranní nástup, a proto je třeba zrychlit a hupsnout do kroje. Po deseti minutách byli již všichni seřazeni a zaznělo mohutné „tábore pozor!“. Za zpěvu Junácké hymny byla vztyčena vlajka a dozvěděli jsme se pokyny k danému dni. Po nástupu vedoucí prověřili všechny stany, jestli se nám ranní údržba podařila a pak už začal dopolední program. O programech níže. Po poledni přišla ke slovu opět Lída a naplnila (někdy i příjemně přeplnila) naše nenasytné žaludky. Po řádném odpočinku během poledního klidu započal odpolední program. Po jeho skončení mohl asi hodinku každý z nás využít jak sám uznal za vhodné během osobního volna a po něm začala úřadovat opět Lída při podávání večeře. Ne náhodou je Lída tolik zmiňována. Asi nikoho nepřekvapí, že pokud je jídlo dobré a chutné (jakože bylo), vedoucí se mohou strhat s tvořením programů, ale…jídlo je jídlo…pro každého chlapa velmi důležitá část dne. Po večeři jsme se opět srotili na náměstíčku a vyhodnotili proběhlý den na večerním nástupu. Následovala kratší verze údržby sebe sama a po několika desítkách minut jsme se za zvuku zvonu vydali po skupinkách na večerní duchovní program, při kterém jsme v rámci nějaké aktivity nebo povídání a modlitby ukončili den. Tečkou za každým dnem byl zpěv skautské večerky a popřání všem táborníkům „dobrou noc“.

Celým táborem nás provázela celotáborová hra. Ponořili jsme se do 30. let v USA a bojovali proti tamnímu podsvětí. Přidali jsme se k rodině Salieri a společně jsme řešili záhady tamních mafiánů. Dostávali jsme se hluboko k mafiánským kořenům a nakonec jsme naše rodiny spojili v jednotný celek a spolu bojovali proti špatným vlivům organizovaného zločinu.

Další velkou částí programů byly družinové programy. Každá družina měla programy rozdílné a bohužel zde není prostor pro jejich představení. Za zmínku stojí dvoudenní výpravy vlčat a trojdenní skautů, při který jsme se po družinách vypravili do (někdy i vzdálenějšího) táborového okolí a vyzkoušeli si spaní pod širákem, koupání v různých vodních nádržích či vaření společného jídla na ohni.

Krom dalších a dalších táborových aktivit nás letos čekaly i dvě speciality. První velkou specialitou byla návštěva reportéra z Českého rozhlasu, který s námi udělal živý vstup do vysílání Radiožurnálu. Přestože bylo těžké nalézt potřebný signál, nakonec jsme jej na půdě srubu objevili. Reportáž se týkala našeho tábořiště a životě v něm. A nezůstalo jen u toho. Udělali jsme i ještě jednu kratší reportáž o absenci mobilů na táboře a dále jedno video na facebook. Pro několik z nás, od nejmenších až po největší, bylo toto setkání velkou zkušeností, jak mluvit do médii. Pan reportér ovšem nezůstal jen u toho a udělal ještě s vlčaty krátkou besedu nejen o médiích a životě v rádiu. Druhou specialitou byla návštěva Zemědělského družstva Budišov, kde nás provedl pan Pavlíček, starosta Valdíkova. Prohlédli jsme si, jak se vyrábějí obrovská kola od traktoru, jak si žije místní zvířena od telat až po krávy (k vepřům nás bohužel z hygienických důvodů nepustili), jak se dojí krávy, jak se vyrábí bioenergie atd… Nakonec jsme si prohlédli i místní těžkou techniku.

Mezi nejdůležitější okamžiky tábora ovšem patří slavnostní ohně. Úvodním ohněm tábor pouze začal. Ovšem druhý víkend nadešel oheň, který je velmi podstatný pro celý oddíl nejen na táboře. Byla při něm totiž předána žezla zástupců vůdce oddílu. Svá pomyslná žezla předali bratři Všezňa, Žižka a Rak bratrům Myšákovi, Radarovi a Bedlovi. Odstoupivším bratrům patří velký dík za odvedenou práci pro oddíl a příchozivším přejme hodně sil a skautského nadšení do velkého vedení v oddíle. Dalším velkým ohněm byl ten slibový. 4 vlčata a 3 skauti přistoupili ke svým slibům, slib složili a dali tak všem přítomným jasně najevo, že jim skautské myšlenky nejsou lhostejné a chtějí se snažit býti co nejlepšími chlapy. Přejme jim, ať se jim to daří. Posledním ohněm byl závěrečný oheň, na který přijali pozvání i valdíkovští starosta a místostarosta. Během ohně byli oceněni ti z nás, kteří dokázali během tábora splnit některou z odborek nebo výzev. Dále se každá družina vytáhla s nějakou scénkou a je třeba uznat, že letos měly scénky opravdu vysokou úroveň. Nakonec bylo řečeno několik vzpomínek a myšlenek a společně jsme si zazpívali poslední skautskou večerku.

Tábor stál opravdu za to. Díky všem, kteří se na jeho chodu podíleli a doufám, že kluci si jej náležitě užili. Za rok se budeme těšit znova.

 

Čára, vedoucí tábora