Na přelomu července a srpna jsme s Kulíšky prožili dlouho očekávaný tábor ve Valdíkově, kde jsme společně se zbytkem oddílu tábořili celých 5 dnů (29.7.-2.8.).
Sraz k odjezdu jsme měli v sobotu v 8:30 ráno jako vždy u pumpy před klubovnou. Naložili jsme bagáž do auta, rozloučili se s rodiči a před devátou hurá za letním dobrodružstvím na Vysočinu. Cesta vlakem uběhla díky svačince rychle a za nedlouho už jsme přestupovali ve Studenci na motorák, abychom za chvilku zase mohli vystoupit na zastávce v Kojatíně. Po krátké chůzi jsme pak kolem rybníku Mrhovec došli až do tábořiště, kde už na nás čekal celý oddíl a hlavně naše zavazadla. Rozdělili jsme se do stanů po dvou a začali s ubytováváním a vybalováním potřebných věcí – karimatka, spacák, polštář, baterka, pyžamo, kapsář, ešus, nožík…no zkrátka každý to musel v kufru najít a uložit na místo, kde to zase najde, až bude potřeba.
Sotva jsme se vybalili, už byl slyšet oddílový zvon, který nás svolal na modlitbu před obědem. Pokřik, ešus, umýt ruce a honem do jídelny, aby na nás něco mezi těma všema klukama jedlíkama vůbec zbylo. Jelikož jsme byli na skautském táboře, kluci si po sobě museli i umývat ešus. Takže pěkně nabrat horkou vodu s jarem do ešusu, pořádně umýt s pomocí přesličky či houbičky, vylít do vsakovačky a nakonec ještě opláchnout v umývárce a ešus je připraven k dalšímu použití. A nezapomenout pověsit hrnek na hřebík, ať pro něj pořád nemusíme běhat.
Po odpočinku v poledním klidu si každý vyrobil a hlavně na stan připevnil svoji jmenovku tak, aby i všichni ostatní věděli, kdo že to vlastně v tom stanu bydlí. Potom jsme si šli ukázat celé tábořiště, všechny jeho části a budovy a řekli jsme si, jaká na táboře platí pravidla, na co je potřeba dávat pozor a jaké signály co znamenají. Po odpolední svačince jsme se přenesli do světa americké mafie 70. let, aby si společně s klukama zahráli etapu celotáborového hry. Poté už měli všichni osobní volno a čas dělat si, co se komu zachce – tudíž asi nepřekvapí, že šli všichni hrát fotbal. Po vydatné večeři plné langošů nás čekal nástup a spouštění státní vlajky. Potom už rychle do pyžámka, vyčistit zoubky, a jelikož ještě zbýval čas, tak se Kulíšci přidali jako zvuční fanoušci do ochozů a fandili starším klukům ve fotbale až do večerní modlitby. Na závěr dne ještě večerní příběh z knížky Hoši od bobří řeky, vyčůrat a hurá do spacáku za zvuků večerky.
Druhý den dopoledne jsme se učili zacházet s nožíkem a každý si mohl něco z kúry vyřezat. Kluci byli moc šikovní a s nožíkem opatrní (nikdo se nepořezal), takže jsme za chvilku měli celou flotilu dřevěných lodiček připravených ke spuštění na vodní plochu. Po svačině jsme si opět zahráli celotáborovou hru. Odpoledne jsme se potom vydali na průzkumný výlet do okolí tábořiště. Nejdříve jsme zašli do malebné dědinky Valdíkov, pak do lesa k sedimentační nádrži až do Doubravy, kde jsme se vyřádili na lanové dráze a houpačce. Po svačince jsme potom pokračovali přes Spálený Dvůr kolem polí s kombajny až k lomu, kde jsme se v horkém parnu konečně trochu schladili a otestovali vyřezaná plavidla. No a pak už známou cestou přes
Kojatín až do tábora. Ušli jsme krásných 9 kilometrů!
Dny byly stále teplejší, a tak jsme třetí den více odpočívali. Tak jako všichni ostatní v táboře, i Kulíšci si museli každý den uklízet ve stanu a po ranním nástupu podstoupit kontrolu úklidu. Tu samozřejmě všichni zvládli na jedničku (teda na 4 až 5 bodů), i když sem tam někdo něco nemohl najít. 🙂 První část dopoledne jsme psali a kreslili dopisy domů. Na druhou část potom přijelo do tábora kočovné divadlo Kočébr se svým vystoupením Zbojník Ondráš. Kluci si nejen mohli zazpívat, ale dokonce se i přidat do samotného příběhu o lásce a zradě! Odpoledne jsme si začali vyrábět sádrové divadelní masky. Ale jelikož by to bylo moc náročné, přešli jsme hned raději jen na sádrové ruce. Po svačině nás čekal velký oddílový souboj, a to vlajkovka na šest týmů, kdy hráli jak vedoucí, tak děti, všichni proti všem. No byla to pořádná honička v lese, ale o to více jsme se vyřádili a s radostí potom skočili do našeho nově zbudovaného táborového rybníčku.
Celé dopoledne čtvrtého dne patřilo olympiádě. Soutěžilo se v nejrůznějších kuriózních disciplínách jako hod mokrým hadrem, výdrž v kýblu plném vody, či úprk před sluncem, což byl zároveň i hlavní cíl – jak v tom neustálém parnu co nejlépe vyzrát nad sluníčkem. V kategorii benjamínků se mezi prvními třemi umístili Pedro, Josífek a Brepta. Do oběda ještě zbýval čas,
a tak jsme šli ještě pomoct nasbírat nějaké to dřevo na topení do kuchyně. Ostatně naše táborová kuchařka Lída to v ní umí opravdu skvěle a všem vždy moc chutnalo.
Odpoledne jsme si pak pokreslili uschlé sádrové ruce. Teprve teď byly připravené na pořádné divadlo. To jsme ale pro tentokrát odložili stranou a šli se převléct do oddílových triček, abychom se připravili na důležitou věc. Čekal nás slavnostní slibový oheň, při kterém jsme si řekli, že být
skautem není jen tak, a že je potřeba se snažit dodržovat zákon benjamínků. Složením slibu tak kluci do Kulíšků definitivně přivítali Kubíka, Poliše, Dominika a Vašíka, kteří na památku dostali svoji nášivku a mohli si ji hrdě přišít na skautské triko.
Jelikož vedro nebralo konce, šli jsme se opět schladit do vody, tentokrát to zcela privátního táborového bazénku. Je sice menších rozměrů, ale to nám vůbec nebránilo si to v něm pořádně užít. A jelikož jsme před sebou měli poslední táborovou noc, rozhodli jsme se ji strávit pod širým nebem. Kousek za táborem u vzrostlých borovic jsme si tak vyzkoušeli, jaké to je usínat pod nádherně rozsvícenou noční oblohou plnou hvězd.
Ke každému táborovému dni samozřejmě patřila i ranní rozcvička, a na začátku toho pátého už ji Kulíšci vedli sami. Stejně tak ke každému táborovému dni patřili ranní a večerní nástupy, kdy se vztyčuje a snímá státní vlajka. A i Kulíšci si svojí pílí každý zasloužili být v čestné vlajkové četě. Ve středu dopoledne jsme si ještě trochu zasportovali s různými míči. Zahráli jsme si ragby, frisbee a na závěr i ten fotbal. Nakonec bylo potřeba veškeré vybavení najít, poskládat a zase zabalit do zpátky svých kufrů. Po obědě a rozloučení s táborem jsme pak vyrazili na zpáteční cestu vlakem do Brna. Na Stamicové ještě rychlá zmrzka za odměnu a pak už hurá na pátou za rodiči.
Tábor jsme si společně moc užili!
Zapsal: Všezňa
Účast: Husky, Pedro, Franky, Josífek, Brepta, Vašík, Dominik, Poliš, Damián, Kubík, Číňan, Lost a Všezňa
[cws_gpp_images_by_albumid theme=grid id=”6453404170718938465″]