Puštíci na dvoudenní výpravě

Velký den Puštíků nadešel. Poprvé společně na více dní, poprvé společně pod
stanem. Generálka před táborem mohla začít.
Sešli jsme se v pátek 15.6. odpoledne a už na srazu jsme se dozvěděli, co nás celé dva dny čeká. Na cestě kolem světa (kterou celý rok absolvujeme) jsme se právě dostali do východní Asie až do dalekého Japonska. Stali se z nás tedy šaolinští učňové a čekalo nás sedm výzev, které jsme museli splnit, abychom se mohli stát právoplatnými šaoliny. Prvním a velmi důležitým cílem byla základna, na kterou jsme asi po hodině dorazili. Ze skautské základny Bažantnice se na dva dny stala šaolinská základna. Ze všeho nejdříve si každý učeň našel nebo zhotovil bojovou hůl, se kterou jsme se naučili zacházet. Všichni už teď dobře ví, že hůl nesmíme používat proti sobě a je to symbol nejen naši síly, ale i odvahy a cti. Na tuto hůl jsme postupně získávali různobarevné pruhy, které symbolizovaly překonání každé ze sedmi výzev. Po průzkumu okolí jsme se pustili do stavby stanů a přestože chtěli šaolinští mistři stavět na volném prostranství, učňové našli speciální místo, které bylo dobře kryté dřevěnou hradbou téměř ze všech stran. Potom jsme si dali výbornou večeři a po ní se pomalu přesunuli k ohni, kde jsme si pěkně zazpívali a řekli několik důležitých vět. Jednou z důležitých částí bylo i slavnostní udělení přezdívky Ríšovi, kterému už nikdo neřekne jinak než Sirka. Po ohni jsme hupsli do spacáčků, pomodlili se, řekli si „dobrou noc děti, dobrou noc strýčku Fido“ a spokojeně usli.

V sobotu jsme se vzbudili do krásného rána. Tedy, někteří učňové se vzbudili dříve než je pro mistry zdrávo a někteří už dokonce při stavbě hrázičky v mísním bažinatém potůčku zahučeli do bahna. Trol zazpíval budíček, vyběhli jsme na rozcvičku. Po té jsme se nasnídali a pustili do bouraní stanů. Když bylo vše sbaleno, rozloučili jsme se s našim speciálním útočištěm a vyrazili na další část výcviku. Tentokrát více v terénu. Přes Horákův žleb jsme se dostali až nedaleko obydlí, kde byly i velké stáje s koňmi. Učńové vyfasovali vysílačky a dostali za úkol celou oblast prozkoumat a hlásit vše mistrovi. Po detailním průzkumu jsme vyrazili dále, tentokrát do velkého kopce, který nám dal hodně zabrat. U toho jsme si od jednoho z mistrů vyslechli netradiční pohádku. Cestou učeň Peťa našel velký řetěz a spolu s učněm Márou se rozhodli ho donést až do Žebětína. A tak se i stalo. Na okraji Žebětína jsme potkali milou paní, která nám nabídla čerstvě natrhané třešně, a tak jsme samozřejmě nemohli pohrdnout.

U kostela jsme dostali poslední pásku černé barvy a tím byl ukončen náš výcvik. Stali se z nás skuteční šaolini, kteří se nabojí spát pod stanem, umí si navzájem pomoct a jsou ti nejlepší kamarádi.

Účast: Peťa, Koumák, Bourák, Honzík, Mára, Králík, Sirka, Trol, Žofka, Čára