Jednoho nepříjemně zamlženého rána se Mamuti sešli jako obvykle u kostela.Náš plán byl vcelku zřejmý – z Adamova dorazit až k Býčí skále. Dostat se do Adamova nebyl žádný problém. Jakmile jsme vystoupili z vlaku překvapilo nás kromě vlezlého počasí a doufám, že to byly neobydlené domy, také Čárovo prohlášení, že se můžeme stavit v jednom sklepě, kde mají Čára z Žižkou připravenou únikovou hru. Tu jsme nehráli, ale v jednom opuštěném sklepě jsme s zahráli rybičky, rybičky s jedním vylepšením – totiž ve tmě. Po krátké zastávce v tomto sklepení jsme se jali vyrazit na naši výpravu. Po cestě nás potkalo mnoho strastí a ne každý turista se odvážil projít kolem rozohněné skupiny divoce vypadajících dětí. Na cestě bylo spousta různých jeskyní které jsme museli prozkoumat. V jedné štole se nám ani nepodařilo dojít na konec, ale zase jsme tam viděli netopýra. Už bylo okolo půl druhé, když jsme se doloudali k Býčí skále – tam jsme potkali další bratry skauty z nebratrského oddílu. Když jsme dosáhli cíle, nezbývalo nám nic jiného než se pokorně najíst. Oběd jsme doslova zhltli a už jsme hledali cestu zpátky. Tu jsme objevili záhy, když jsme natrefili na cestu po které jsme celou dobu šli. V jedné jeskyni jsme si zahráli střílečku a pak už jsme jeli domů.
Zapsal: Kecal